XVII. Mistrovství Evropy v ovládání ovčáckých psů v Rambouillet
Ve francouzském Rambouillet se ve dnech 24. – 26. srpna konalo již sedmnácté Mistrovství Evropy v ovládání ovčáckých psů. Toto malé městečko, vzdálené asi 50 km jihozápadně od Paříže, je známé svým zámkem sloužícím jako letní sídlo prezidenta. V rozsáhlém zámeckém parku je umístěn národní ovčín /Bergerie National/, jež ve svých zdech ukrývá genovou rezervu, stádo ovcí Merino. Součástí ovčína je také muzeum mapující celou historii ovcí Merino od 17 století až po současnost.
A právě v areálu ovčína, v sousedství jezdecké školy, soutěž v pasení probíhala. Mistrovství se zúčastnilo na 70 startujících z celé Evropy, vyjma Velkou Británii. Na parkovišti byly vidět autobusy diváků z Norska, Švédska, Dánska a dalších, dost vzdálených, zemí. O to víc zaráží, že u nás se nepodařilo obsadit autobus (40 lidí) a plánovaný zájezd musel být zrušen. Pesimista zdvihá prst: „Varující nezájem“. Optimista říká: „Zodpovědnost jim nedovolila opustit stáda“. Snad tedy příště.
Vlastní soutěž probíhala na rozlehlé louce. Kamionový návěs vytvořil spartánské zázemí rozhodčím a komentátorce, diváci si našli místa podél ohrazení, kde seděli jenom ti, kteří si přinesli vlastní židle. Po všechny dny mistrovství panovalo úmorné vedro, přes třicet stupňů Celsia, slunce se točilo od východu až po západ nad soutěžní loukou, která neposkytovala žádný přirozený stín, takže přišly ke slovu slunečníky, deštníky, klobouky i čepice. Psi na rozdíl od diváků nemohli konzumovat chlazené nápoje ani nad sebou držet slunečník. Všichni, bez ohledu na umístění, si zaslouží úctu a obdiv za podané výkony. Až na dvě výjimky - psi odmítli pokračovat v práci a po přihnání ovcí k ovčákovi skočili do napajedla, a potopeni až po čumáky nereagovali na zoufalé pískání svých pánů. Vzhledem k tomu, že se o border collii říká, že má ze všech psů nejvyšší IQ, lze jejich jednání pochopit. Až na tyto výjimky všichni psi pracovali na plný výkon a vlastně to znamenalo, že po dobu limitu na provedení úkolu (ve finále 30 minut) se nezastavili.
V pátek a sobotu probíhala kvalifikace, ze které do nedělního finále postupovalo patnáct nejlepších. Úkolem psa bylo přihnat ze vzdálenosti cca 400 metrů stádečko pěti ovcí k ovčákovi, který nesměl opustit metu označenou velkým kůlem, zatočit stádo kolem něho a potom absolvovat vytyčený parkur. Ten tvořila trojice branek, kterými pes musel ovce provést a vrátit se zpět k ovčákovi, kde ovce zanechal v tzv. oddělovacím kruhu, který vymezoval prostor, ve kterém musela soutěžící dvojice oddělit ze stáda dvě ovce. Pes je kontroloval, aby se bez pokynů ovčáka nesmísily ze zbytkem stáda. Poté, co bylo zřejmé, že ovce jsou stabilizovány, nastala závěrečná část úkolu, a to zahnání ovcí do ohrady. Teprve když ovčák zavřel bránu, byl úkol splněn. Časový limit na tuto úlohu byl 15 minut.
V nedělním finále se již vzdálenost, ze které musel pes ovce přihnat, prodloužila na cca 600 metrů a počet ovcí zvýšil na dvě stáda po deseti. Bez dalekohledu nebyly ovce na začátku téměř vidět. Jedno stádo ovcí bylo umístěno v levém okraji louky, druhé v pravém okraji. Ovce udržovali na místě pracovníci ovčína se služebními borderkami, teprve když se soutěžící pes zezadu přiblížil, svoje psy odvolali a nechali ho ovce ,,převzít“. Převzaté stádo pes hnal směrem k ovčákovi. Ve středu louky ho provedl brankou a zanechal na místě. Potom běžel pro druhé stádo, které taktéž prohnal brankou a spojil se stádem zanechaným. Poté již jedno dvacetihlavé stádo přihnal k ovčákovi, otočil kolem něho a dle jeho pokynů opět prováděl parkurem, který tvořily ještě další dvě branky. Po absolvování parkuru ovce přihnal opět do kruhu, kde musel spolu s ovčákem oddělit pět označených ovcí a tyto nahnat do ohrady. Teprve potom byl úkol splněn. Časový limit pro finále byl 30 minut.
Soutěžícím dělala potíže nejvíce práce v oddělovacím kruhu. Oddělené ovce už byly v ohradě, ovčák už už zavíral branku, v tom třeba jen jedna vyběhla a přidala se ke svým patnácti kamarádkám spokojeně se popásajících na obzoru. A přesto, že pes zase stádo přihnal a vše začalo znovu, časový limit už dvojice nestihla. Nebo naopak se oněch patnáct odehnaných vrátilo a za radostného bečení se promísilo s pěti oddělenými. Nutno uvést, že soutěžící ovčák s nimi tuto radost nesdílel.
Organizace soutěže byla jedním slovem perfektní. Každý soutěžící měl k dispozici ovce ,,čerstvé“, které předtím v soutěži nebyly použity. Po ukončení soutěžního úkolu si ovce opět přebíraly ,,služební“ borderky a přeháněly je do jiné ohrady. Když ale v případě soutěžící Italky R. Piperno její fena Coed Nan nepřebírala ovce na příslušné metě, protože se personálu zrovna rozutekly, byla jí dána možnost po dalším soutěžícím znovu startovat. Přesto byla diskvalifikována, protože Coed Nan byla jednou ze dvou již zmíněných vyznavaček koupele.
Rozhodčími byli John Thomas z Walesu a Ir Frank Cashen. V kvalifikaci přidělovali body dosti skoupě, například budoucí vítěz mistrovství Jaran Knive s fenou Lyn postupoval se ziskem 96 bodů z 220 možných, druhý z finále S. Hindenes (taktéž Nor) se psem Glen se ziskem 90 bodů, třetí Belgičan Marc Morren s fenou Bwlch Jill s 85 body. Za zmínku stojí také výkon Němky Anny Kruger, která přivedla do finále fenku Flip (teprve tříletou), a psa Laddi, se kterým se umístila na čtvrtém místě. Diváků bylo na tak významnou akci poměrně málo, můj odhad je 700 - 800. Daleko větší zájem byl o soutěže agility, probíhající nedaleko zároveň s ukázkami canis terapie, výcviku psů pro slepce, předváděním poníků, atd.
Svou prezentaci měla na mistrovství také International Sheep Dog Society /ISDS/, která v prodejním stánku nabízela knihy a učebnice a videokazety s tématem výcviku border collií, různé suvenýry a trička s její charakteristickou siluetou. Obdobnou tematiku nabízel i stánek francouzské Association Francaise Border Collie /AFBC/. Po skončení finálových bojů vyplňoval čas do vyhlášení výsledků mladý muž, který přivezl na přívěsném vozíku za autem hejno hus. Jeho border collie je naprosto bravurně pásla a proháněla kursem dle jeho povelů. Po ukončení pasení husy zase nahnala na vozík pod plachtu. Kdyby potom zavřela bočnice a s autem sama odjela, nikoho by to zřejmě nepřekvapilo, tak suverénně si počínala. Na vyhlášení výsledků pozvali rozhodčí všechny účastníky do kryté jízdárny v blízké jezdecké škole. Po předání cen a ocenění práce psů, ovčáků i pořadatelů následovalo skupinové foto.
Teď už se těšíme na další mistrovství, snad bude i s větší zatím aspoň diváckou českou účastí.
Jaromír Štourač