Rozdíly mezi psem ovčáckým, pasteveckým a honáckým
Border collie je pes ovčácký, i nomenklaturně v FCI patří mezi psy ovčácké. Lidé si často pletou pojmy a plemeno border collie označují jako pastevecké, honácké nebo hlídací. To je špatně. Zásadních rozdílů mezi ovčáckými, pasteveckými a honáckými plemeny psů je několik.
Ovčácká plemena psů zvířata shání dohromady a pak je přihánějí k člověku, pracují v těsné spolupráci s člověkem. Tento způsob práce je charakteristický především pro border collii. Mohou se naučit stádo hnát, oddělovat ze stáda označené kusy zvířat, ale stádo nehlídají ani nebrání (zloději ještě často ochotně pomohou). Ovčáčtí psi nezůstávají u stáda, večer odchází s ovčákem. Ke stádu se s ním vracejí až ráno. Jsou pohybliví, snadno ovladatelní a většinou velmi inteligentní, neboť byli po staletí výběrově šlechtěni právě na tyto vlastnosti. Jsou většinou menšího vzrůstu a barvy kontrastní od ovcí (ne bílé). Border collie jsou zářným příkladem toho, jak úspěšné může být šlechtění psů, není-li vázáno na tak pochybnou vlastnost, jakou je vzhled. Jejich fyzická konstituce je tak pevná, že v sezóně při pasení naběhají ve skotských horách denně i 130 kilometrů. Jejich inteligence je až příliš zveličována, ale skutečností je, že ve čtyřech nezávislých studiích provedených za posledních deset let byly border collie vždy jednoznačně označeny za nejinteligentnější plemeno.
Pastevecká plemena mají za úkol samostatně stádo hlídat, aby ho někdo neukradl nebo nesežral. Jsou to mohutní psi, často bílého zbarvení (aby nebyli v kontrastu ke stádu příliš nápadní). Jsou od mlada drženi 24 hodin denně u stáda a jsou na toto stádo často navázáni tak, že považují sami sebe za ovce a stádo pak za svou smečku. Stádo nekompromisně hlídají a brání proti komukoli. Často má i sám majitel psa problém se ke stádu přiblížit. Klasickým zástupcem jsou kavkazští a středoasiatští pastevečtí psi. Z našich plemen je to například čuvač.
Honácká plemena psů mají většinou silný a kompaktní trup, širokou hruď, krátký a silný krk, břicho ve slabinách mírně zatažené, krátkou, tuhou a drsnou srst, ploché čelo a špičatý nos. Jsou to silní, otužilí, bystří a neúnavní psi, kteří se dokáží pohybovat v těsné blízkosti hovězího dobytka a koní. Ženou stádo, poměrně samostatně dle pokynů člověka (často jedoucího na koni), i mnoho desítek kilometrů. Za stálého štěkání dohlížejí, aby se nějaký kus neoddělil. Jakmile se tak stane, okamžitě a nekompromisně zakročí. Svými řezáky ho kousne pod hlezenní kloub zadní končetiny. Kopnutí, které nevyhnutelně následuje, se musí obratně vyhnout. Při manipulaci s ovcemi mívají dost problémů, protože jsou na ně příliš ostří a hluční.
Některé psy lze jen obtížně zařadit, například maďarská plemena pumi, puli a mudi. Mají znaky všech typů psů, ovčáckých, pasteveckých i honáckých. Vyplývá to ze způsobu jejich chovu a práce. Jsou ve stálém kontaktu s ovčákem i ovcemi, pomáhají ovce hlídat i hnát. Vyskytují se v různých barvách od bílé, přes hnědou, až po černou. Jsou někdy až příliš temperamentní a velmi hluční (štěkají na každého a na všechno).
Závěr
Zásadní rozdíly mezi plemeny jsou tedy ve způsobu práce a vztahu k lidem. Ovčácký pes dělá to, co vidí svému pánovi na očích, bezmezně ho miluje. Pastevecký pes hlídá, považuje se za člena stáda i rodiny, a záleží na tom, jak vysoké postavení v rodině se mu dovolí. Honácký pes dělá to, co se od něj požaduje, hlavně se mu líbí honění dobytka. Od této práce je těžko odvolatelný.
R. Loučka a M. Krejčí