VÝCVIKOVÁ ŠKOLA NA FARMĚ VE WALESU
Pro naši border collii jménem Su Lucky jsem s autem šplhal po úzkých cestách
lemovaných vysokým živým plotem až do samého hornatého centra Walesu. Farmu
pana Lloyda jsem našel na samotě za vesnicí Llanfilo. Vypadala jak z obrázků
a když vyšli před vrata pán a paní Lloydovi, i oni 
dokonale odpovídali mé představě waleských farmářů. "Poslala mě za Vámi
Janet Baxter" vyhrkl jsem. Odpovědí mi byl úsměv. "Já vím, volala
mi. Janet mám moc rád, máte nejlepší doporučení. Pojďte předvedu vám Su a
také co už umí s ovcemi", ukázal pan Lloyd směrem k ohradám. Z kotců
umístěných po obou stranách vjezdových vrat na farmu, napočítal jsem v nich
celkem osm border kolií, vypustil dvě feny. Jedna z nich, trikolorní, byla
roční Su. Jak jsem se dozvěděl, u ovcí je v roli žáka, učitelku jí dělá ta
druhá, starší a zkušenější fena. Borderky hned vyrazily k vrátkům do ohrady.
Moc se těšily, že zase budou chvíli pracovat.
V ohradě o velikosti asi jednoho hektaru se páslo pět ovcí. S pomocí této skupinky cvičí Lloydovi ovčácké psy. Role cvičitele se teď ujala paní Lloydová. Nezbytnou pomůckou jí je kromě hlasivek dlouhá ovčácká hůl. S její pomocí ukazuje směr kudy mají feny vyrážet, pohyb hole směrem k zemi doprovází hlasový povel k zalehnutí. Starší fena pracuje těsně u ovcí, na mladičké Su je vidět, že z nich má přece jen trochu respekt, ovšem její nadšení a rychlost je ohromující. Roční fena je na samém začátku výcviku, trvá dlouho než se vychová dobrý ovčácký pes.
Výcvik ovčáckých psů (zde ve Walesu ovčácký pes rovná se border kolie) je hlavním zdrojem obživy manželů Lloydových. Chov samotných ovcí (mají jich na dvě stovky) by je neuživil. Navíc má pan Lloyd ještě chov nádherných koní, stěny světnice zdobí fotografie z výstav, chlubit se může spoustou medailí, ale i koně jsou spíše koníčkem.
K výcviku jsou na farmě ideální podmínky, cvičiště je hned u domu, zcela ohraničené, s mírným stoupáním směrem od vstupu. Lloydovi, stejně jako téměř všichni profesionální cvičitelé (ale i mnoho těch, kteří si psy cvičí sami), drží pro výcvik psů skupinu asi 10 ovcí, které rozdělují na dvě stádečka (jiný typ ovcí se používá pro výcvik psů začátečníků a jiný pro psy pokročilé). Práce se speciálně vybranými ovcemi celý výcvik urychlí a chrání psy před frustrací z neúspěchů. Po určité době se ovce prodají. Náklady na jejich držení jsou velmi nízké, přitom pomohou získat trénovaného psa. Taková investice se bohatě vyplatí
Zajímalo mě, jak rychle se dá pes k pasení vycvičit. "Každý pes je jiný, výcvik může trvat několik měsíců i roků", říká pan Lloyd. "Práci podstatně urychlí, učí-li se jeden pes od druhého. Já psy pro ovčáky jen připravuji, doladit si je musí každý sám. Mezi ovčákem a psem se může vytvořit opravdu dobrý pracovní vztah až asi za tři roky. Psi, stejně jako víno, dozrávají a zvyšují kvalitu časem. Zkušený pes, který rozumí ovcím, a ví co se od něho čeká, se pak nedá nahradit penězi."
Také jsem chtěl vědět, jak mám ve výcviku Su pokračovat. "Nejdříve si přečtěte co možná nejvíce knih zabývajících se výcvikem ovčáckého psa, také si prohlédněte videozáznamy. Čím více se o výcviku dozvíte před jeho zahájením, tím méně chyb uděláte" poradil mi pan Lloyd. Doporučil mi knihu od Barbary Swann "Vše o border koliích" a řekl, že vše bude záležet na mně, border kolie mají pasení v krvi, zkazit to prý mohu jedině já. Upozornil mě, abych se vyvaroval hlavně dvou nejzávažnějších chyb. První chybou by bylo, kdybych psa v případě, že udělá něco špatně nebo nedbale, ihned neopravil. Pokud bych mu toleroval nesprávně provedený příkaz, bude následně oprava špatného návyku daleko těžší. Druhou, neméně závažnou chybou je příliš rychlý postup při výcviku. Nemá žádný význam v něm pokračovat, když pes stoprocentně nepochopil, co po něm chcete, nebo požadovaný cvik odmítá vykonávat. Při krátké výcvikové instruktáži mi pan Lloyd také zdůraznil, že nemám v žádném případě pro psa používat fyzických trestů. Mnohem jednoduší, než problémy napravovat, je jim předcházet. Když už ale nějaký nastane, mnohem efektivnější než trestat, je vrátit se ve výcviku o několik kroků zpátky.
Čas trávený u Lloydů příjemně ubíhal, ale bylo již třeba vydat se na cestu. Su se nám líbila, požadovanou částku jsme za ni zaplatili. Navzájem jsme si popřáli mnoho úspěchů a naložili Su do auta. Po roce života na farmě, kde kromě manželů Lloydových poznala jen ovce a psy, ji čekala dlouhá cesta do Čech. Nyní jí je 5 let a my jsme s ní spokojeni. Moc příležitostí pást ovce sice nemá, ale občas jí to dopřejeme. Dobrý genetický základ v sobě nezapře.
Radko Loučka